Představte si situaci, do které se může dostat kdokoli – klidně i přímo tady, v našem společenství. Představte si, že jste už roky přesvědčení o nějakém zásadním principu. Tento princip je pro vás neochvějnou kotvou, i když kolem zuří proud. Najednou se ale lidé kolem vás začnou přiklánět k mírnější verzi: „Není možné to takhle hrotit, musíme držet pohromadě, to je hlavní.“
Váš vnitřní úsudek vám jasně říká: Tohle je první krok k podvolení. Zrazujeme sami sebe.

• Když tohle vyslovíte nahlas, označí vás za „bezohledného“, „tvrdohlavého“, případně i „rozbíječe jednoty“.
• Můžete ztratit přátele, podporu, přístup k informacím, možná i status ve společenství.
• Sice vám zůstane pravda, ale vy budete „bez proudu“.

Anebo se můžete aktivně přidat, případně být zticha. Zůstanete v proudu, budete mít pocit sounáležitosti a bezpečí. Jen vás možná v noci probudí pocit, že jste neměli dovolit, aby strach z mínění ostatních převážil nad vaším vlastním postojem.

Otázky k upřímné debatě:

1.     Jak byste se zachovali VY – tady a teď? Zůstali byste věrní svému stanovisku i za cenu, že se od vás komunita odvrátí?

2.     Je tahle obava skutečně silnější motiv než věrnost vlastnímu já? Takže i my, kteří jsme odolali systému, médiím a tlaku zvenčí, bychom mohli podlehnout tlaku z blízkého okolí?

3.     Jak bychom se proti uvíznutí v takové pasti mohli bránit konkrétně a společně v „Kotvě a proudu“? Jak zařídit, aby sounáležitost nikdy nezničila individuální pravdu? Anebo existují situace, kdy se svojí pravdy máme vzdát?

Přineste své příběhy a zkušenosti, ať se ukáže, zač opravdu stojíme!

Udrží nás kotva, nebo nás odnese proud?

Vaše odpovědi rozhodnou.